Můj deníček

Je to hrozný.... Je tak jednoduchý se zamilovat a tak těžký na někoho zapomenout!!! A jak jsem se zamilovala já? To máte tak.... Rozhodla jsem se, že začnu chodit na brigádu. Hned, jak mi bylo 16, začala jsem schánět nějakou brigádu...Taky jsem zašla do jednoho supermarketu a tam mě vzali, hned za měsíc jsem nastupovla.... Ale moc mě to tam nebavilo.Měla jsem pocit, že mě tam nemaj rádi! Hlavně vedení... Ale asi tak po půl měsíci se tam najednou objevil novej kluk. Teda on tam chodil i před tím, ale já jsem se tam s ním ještě nesetkala! Když jsem ho viděla, málem miupadla čelist! Byl nádhernej (totiž onještě furt je)! Řekla jsem si ale že na něj seru, že je to takovej ten typickej krasavec-parchant! Nevšímala jsem si ho, nebavila jsem se s nim a byla jsem nadšená, že je mi uplně fuk, že tam je.... Ale připomínal mi jednoho krásnýho kluka a tak jsem tam jednou přitáhla kámošku a zeptala jsem se jí, estli jí ON  nepřipomíná Žigyho a ona řekla že jo. Že prej je to celej on ale ve staršim a vyšim vydání :)

Řekla jsem si, že mě tam jednou potkal a určitě si mě nepamatuje... Přece si takovej pěknej kluk nebude pamatovat kde jakou husu. Nejednou zvedl hlavu a podíval se na mě a mojí kámošku (Páju). Prostě si musel všimnout, že na něho civíme. Bylo mi trapně a tak jsem se otočila a odešla jsem. Když jsem ho další týden potkala v sobotu (já jsem odcházela z raní a on přicházel na odpolední), jen jsem se na něj koukla a nevěděla jsem co říct, ale on řek: "ahoj" a já jsem si v duchu řekla: "do háje, poznal mě..." Na druhou stranu jsem se pro sebe musea usmát- pozdravil mě.... Když jsme pak další týden měli směnu stejně, začali jsme si trochu povídat. Zjistila jsem, že buď se umí bezvadně přetvařovat, nebo je hrozně fajn...Ale teď bych řekla že spíš to druhý, protože je docela introvert.

Čím více jsem se s nim bavila, tim víc jsem byla ráda, že ho znám.... A jednou dyž jsme se zase potkali, když jsme se střídali, tak povídá: "Já ti většinou vidim když odcházíš"    A já: "tak přijď  někdy na raní" a on:"nojo, to já bych tak brzo nevstal"  a já:" ve středu tu budu na odpolední" a on:"já taky" usmál se tak krsně a ten úsměv si budu vždycky pamatovat.... To byla středa před Vánocemi a tu středu jsem se do něho asi zamilovala. Od té doby se vždycky těžím, až ho uvidím. Myslím, že mu to dávám dost najevo- že se mi líbí. I já bych v posledních týdnech řekla, že to z jeho strany trošku jiskří. No aspoň se tak všichni tváří....

Vlastně je tu jeden problém- myslím, že i kdyby to bylo oboustraný (doufám že je), tak si stějně myslím, že by si semnou nic nezačal, protože už se pěkných pár měsíců líbí jeho kamarádovi, mému dalšímu kolegovi....A tomu já zase dávám dost najevo, že to oboustraný neni....Chjooooooooooooo